Projekty mobility osob / Mládež

Mládež

Aktivita pokračuje v podpoře neformálního vzdělávání prostřednictvím projektů mezinárodních výměn mládeže, Evropské dobrovolné služby (EDS)á, strategické EDS a profesionálního rozvoje pracovníků s mládeží formou seminářů, školení, studijních návštěv, vytváření partnerství či praktických stáží. Navazuje na předešlý program Mládež v akci (2007–2013).

Sociální podnikání očima mladých

obr1.png

logo1.jpeg

Dům zahraniční spolupráce v rámci letošního Evropského týdne mládeže vyhlásil soutěž pro mladé lidi do 30 let na téma „Sociální podnikání očima mladých“.

 

Co bylo cílem soutěže?

Zaměřit pozornost mladých lidí na činnost sociálních podniků ve jejich okolí. Dostali jsme mnoho krásných reportáží ať už ve formě videa, textu, fotografie a kombinované techniky. 

Výsledky:

1. místo: Tereza Thérová - Naše šance, šance pro společnost



 

 

2. místo: Tereza Křenková - Láskavárna

 


 

 

3. místo: Veronika Cézová - Sluneční zahrada. Místo, kde to voní po prášku a aviváži

„Koukej!“ zatíná ruku v pěst a hrdě mi ukazuje vyrýsované svaly. K nim devětadvacetiletý Tomáš Üblacker nepřišel mořením v tělocvičně, ale každodenním praním…

Tomáš je totiž už čtyři roky nejspokojenější tam, kde to voní po prášku a aviváži. V chráněné dílně Velké prádlo, kterou provozuje v Dolních Počernicích nezisková organizace Sluneční zahrada pomáhající lidem s mentálním či kombinovaným postižením.

„Peru. Baví mě to,“ říká vesele Tomáš, který toho jinak moc nenamluví. Za práci ale umí vzít jako málokdo. Špinavé prádlo třídí, plní pračku, hlídá ji. Ruku k dílu přiloží ale i u mandlu.

Prášku a aviváže se Tomáš nevzdává ani po příchodu domů. Místo aby po práci hodil nohy na stůl a odpočíval, jeho první kroky vedou téměř vždy do koupelny. A tam s rozzářenýma očima pátrá po špinavém prádle.

Nejkrásnější dárek? Pračka

U Tomáše byste proto s obyčejnými dárky nepochodili. „Nedávno mi Tomášova maminka vyprávěla, že největším dárkem pro něj bylo, když dostal k Vánocům pračku,“ říká Gabriela Zdražilová ze Sluneční zahrady. „A pak se také těší na každý svátek či narozeniny. To dostává velké prášky na praní.“

Se svou největší zálibou jde však ještě dál. „Má nastudované snad všechny slevové letáky! Vždy má přehled o tom, kde je nejlevnější prášek, kde zase aviváž… A nutí mě tam pro ně jezdit,“ směje se Gabriely kolega Šimon, který Tomáše pravidelně vyzvedává doma. „Má problém s orientací. Ale na práci je jako ďas.“

Praní je Tomášův celý svět. A neodpočine si ani na chalupě. „Jednou před adventem šli jeho rodiče popřát sousedům hezké svátky. Chtěli ho vzít s sebou, ale on jim naznačil, že radši zůstane doma, že ho bolí hlava. Když se po pár hodinách vrátili do chalupy, nestačili se divit. Byl ozdobený vánoční stromeček, záclony a závěsy v pračce… A do toho myl Tom ještě okna…“ vypráví se smíchem Gabriela.

Rozumí si s mandlem i paragonem

Na vůni prášku a aviváže nedá dopustit ani čtyřiatřicetiletá Lenka Kadlecová, jedna z pěti zaměstnanců prádelny. Už dvanáct let tu mandluje, skládá prádlo, žehlí. A díky tomu, že je velmi zodpovědná, má na starosti i paragony nebo příjem a výdej prádla.

Když není zrovna v prádelně, tráví nejraději čas vyšíváním, četbou foglarovek a odpočíváním na zahradě s maminkou, třiadevadesátiletou babičkou a čivavou.

„Dlouho jsem žádné zvířátko nechtěla. Když mi bylo pět, přejelo mi auto moje koťátko. Pak jsem ale dostala čivavu. A tu mám aspoň místo miminka,“ říká s něžností v hlase Lenka.

Prádlo pro školky, banky a zubaře

Žádné plakáty, tisíce letáčků či reklama v médiích. Nejlepší referencí jsou pro prádelnu sami zákazníci. A těch se za třináct let nastřádalo hodně. Od velkých bank, restaurací, zubařských ordinací až po mateřské školy.

Ručník za devět korun, polštář za deset, ubrus za dvanáct. Gabriela vyzdvihuje, že to není ale jen cena, díky které se zákazníci do prádelny pravidelně vrací. Rozhoduje především kvalita. A ta musí být za všech okolností prvotřídní.

„Je pravda, že někteří zákazníci k nám vozí prádlo, protože mají sociální cítění, chtějí pomoci rozvoji naší chráněné dílny. Na druhou stranu máme snad ještě větší radost, když k nám zavítá člověk, kterého přesvědčíme naší kvalitou a pečlivostí. Sociální podnikání je zkrátka stále podnikání. Kdyby banky či restaurace nebyly s výsledkem stoprocentně spokojené, najdou si jinou prádelnu.“

Roční provoz stojí 3,5 milionu korun, na třetinu si Sluneční zahrada vydělá sama. Zbylé dvě třetiny pak pokrývají dotace od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR a granty hlavního města.

Aby všechno fungovalo jak má, dohlíží nejen na Tomáše a Lenku sociální pracovník, speciální pedagog, ale také ergoterapeutka.

Lenka s Tomášem jsou totiž nejen pracovníky (na DPČ; ke svému invalidnímu důchodu si tak přivydělávají peníze a zároveň smysluplně tráví svůj den), ale i klienty. Organizace pro ně pořádá respitní pobyty, získává finanční prostředky na rehabilitační pomůcky a celkově poskytuje podporu rodinám s handicapovanými dětmi.

Nejen Tomášovy svaly dokazují, že práce v prádelně a u mandlu je hodně náročná. „Ale nejen fyzicky. Prádlo se musí správně roztřídit podle barev a druhu látky, nacpat do praček, potom mokré přendat do sušiček a nakonec vymandlovat v mandlu, který má teplotu 175 stupňů a pěkně vás zahřívá. Dokážete si tak představit, že hlavně v létě je to síla!“ popisuje Gabriela.

S pomocníky jako jsou Tomáš a Lenka jde však práce celému týmu pěkně od ruky. A hlavně s úsměvem.

Království praček. Do prádelny ve Sluneční zahradě v Dolních Počernicích docházejí Tomáš s Lenkou téměř denně.  Foto: autorka

 Ve dvou se to lépe táhne. A to doslova…

Důležitá je u mandlu nejen síla, ale také přesnost. V tom se Lenka s Tomášem skvěle doplňují.

A teď už jen trpělivě hlídat!

 

Fotogalerie